V současné době čítá sbírka více než 400 položek. Jedná se nejen o botanické druhy ale též o poddruhy, variety, kultivary
a křížence. Ke každé položce však přistupuji v náležitou péčí jako by to byl samostatný druh
a proto ve zkratce říkám: "Mám přes 400 druhů…"
Za sběratelsky nejvzácnější v mé sbírce považuji následující rostliny a kromě nich některé mimořádně kvalitní křížence, zejména pak hybridy S. oreophila.
Zastoupení jednotlivých skupin ve sbírce dokumentuje následující tabulka:
Sbírkové rostliny jsou pěstovány jednak na oknech rodinného domu v Chomutově a přes léto též ve venkovních sklenících. Nejcennější
rostliny mám celoročně doma za oknem abych předešel ztrátě při živelných a jiných pohromách (krupobití, vichřice atd.)
Na zimu stěhuji všechny rostliny domů (sklep, půda, všechna okna bez výjimky).
Pro tak rozsáhlou sbírku mám skutečně omezený prostor a tak věnuji značnou pozornost sbírkovým rostlinám.
U každého druhu se snažím mít právě dva exempláře. V případě že se jedná o mimořádně cenný a náchylný druh, pak 3 nebo 4. Víc si rozhodně nemohu dovolit.
Sbírkové rostliny udržuji v prvotřídní kondici. Každoroční přesazení a průběžná kontrola jejich zdravotního stavu je
nutnou samozřejmostí. Minimálně dvakrát do roka (jaro a podzim) provádím velmi podrobnou inventuru všech rostlin,
aby se nestalo, že například některý kříženec zhyne v koutě opomenut a neopečován. Všechny sebemenší přebytky
jsou nabízeny k odkoupení.
Botanické formy špirlic množím zásadně vegetativně (oddělky), protože sbírka obsahuje velké množství přírodních genotypů,
které lze udržet pouze touto cestou. Výsevy botanických druhů tedy dělám pouze vyjímečně. Zásoby "čistých" špirlic jsou tedy omezené.
Lze se však dohodnout a oddělek dopředu zamluvit.
Jelikož mě fascinuje genetika a její principy věnuji se též experimentálnímu křížení špirlic (Sarracenia).
Vytvořil jsem již přes 150 vlastních kříženců a každý rok k nim přibývá 30-50 dalších. Nové hybridy vysévám zpravidla v počtu 100 semen.
Nelze předem odhadnout, jaká bude klíčivost. V případě že vzejde velké množství semen, pak od každého křížence přepichuji
pouze 30-40 semenáčků, kterým se dále věnuji. Z těch vybírám dva sbírkové exempláře, zpravidla ve věku tří let.
|
|
 |
Křířenci S. flava var. maxima x purpurea ssp. venosa. |
|
Skupina různých hybridů S. purpurea. |
Dá se říci, že sbírka čítá přibližně 1000 rostlin, které jsou pevnou a neprodejnou součástí sbírky. Dále mám přibližně 2000 dosud
nedorostlých semenáčků špirlic. Pouze v případě mucholapky podivné (Dionaea muscipula) vytváříme s mámou hromadné výsevy za
účelem prodeje. Tyto čítají přibližně 10 - 15 tisíc rostlin.
O průběžnou péči o rostliny se dlím se svou mámou. Bez její pomoci by takto velká sbírka nebyla možná. Patří jí tedy můj dík.
Složený pohled do prvního skleníku postavaného pro MR. (1998)
Historie sbírky
Pěstování masožravých rostlin se věnuji od roku 1988. Vše začalo první rosnatkou Drosera capillaris, kterou mi rodiče koupili
na dovolené v Českém Krumlově. Dalším přírůstkem byla Drosera capensis, jejíž semeno zapadlo do květináče s první zakoupenou
ještě u původního pěstitele a spontánně vyklíčilo až na mém okně. Třetím druhem byla Drosera binata zakoupená
v obchodním domě Kotva v Praze.
Celkový pohled zabírající
moji sbírku v roce 1989.
Na snímku nechybí jediná rostlina! :-)
V roce 1990 jsem s rodiči navštívil botanickou zahradu v Liberci, jelikož jsem se v časopisu ABC dočetl,
že tam pěstují mnoho druhů MR. A tam jsem viděl… Stará expozice byla doslova pecka! Nejvíce mě ohromila
Sarracenia leucophylla a bylo to setkání, které mě bezpochyby ovlivnilo na celý zbytek života. Bohužel v krámku
botanické zahrady tuto rostlinu neměli a tak jsem vzal za vděk "pouze" S. purpurea ssp. purpurea. Tuto rostlinu
pěstuji dodnes.
V botanické zahradě v Liberci jsem se dozvěděl, že (tehdy před šesti lety) vyšla kniha o MR napsaná samotným
panem Studničkou. Měl jsem to štěstí a knihu jsem v jednom zapadlém knihkupectví v Jablonci nad Jizerou sehnal.
Byla mým prvním průvodcem světem MR.
Na podzim roku 1990 jsem na výstavě "Člověk v přírodě" sehnal svou první mucholapku (Dionaea muscipula) a ale
hlavně… RNDr. Miloslav Studnička (ředitel BZ Liberec) odpověděl na dopis mých rodičů a připravil pro mě několik rostlin.
Byly mezi nimi: Sarracenia purpurea, Sarracenia minor, Utricularia sandersonii a dva kusy Dionaea muscipula.
I tyto rostliny mám dodnes.
Celá moje sbírka v roce 1991.
O rok později jsem v časopise ABC objevil inzerát Romana Křemenáka, že prodá několik druhů MR. Okamžitě jsem mu napsal
s dotazem jestli nemá Sarracenia leucophylla. Poslal mi svojí nabídku, z níž jsem si objednal asi dva nebo tři druhy
rosnatek. Hlavně mi dal kontakt na paní Libuši Ďurišovou, která byla viceprezidentkou tehdejší společnosti ČSAPMR
(Československá společnost amatérských pěstitelů MR). Přes tuto dámu jsem se dostal k některým základním druhům
špirlic (později též k první S. leucophylla).
Tento kontakt byl o to důležitější, že ČSAPMR zajišťovala tištění prvního českého časopisu (APMR), který byl pro mne
cenným zdrojem informací nejen o samotných MR, ale též o lidech, kteří se touto problematikou zabývají. S řadou z nich
jsem navázal kontakt. Tato společnost se jednou za rok scházela v Olomouci, což bylo pro mne tenkrát daleko.
V červnu 1993 se však setkání konalo v Teplicích, kam jsem to měl 60 km a tak jsem neváhal. Zde jsem rozšířil
svoji sbírku o řadu úžasných rostlin jako je Drosera slackii, D. hamiltonii, D. coccicaulis, D. peltata a
D. burmanii ale též 1cm velký Cephalotus follicularis. Sehnal jsem tam též křížence Sarracenia purpurea x leucophylla,
po kterém jsem tolik toužil a dodnes patří k nejváženějším rostlinám v mé sbírce.
Setkání členů ČSAPMR v Teplicích, červen 1993.
Ten začínající pěstitel za palmovým listem...
...tak to jsem já.
Teplické setkání však bylo daleko důležitější historicky než sběratelsky. Byly zde učiněny první kroky k přerodu
ČSAPMR na otevřenou společnost DARWINIANA tak jak ji známe dnes. Tato společnost byla oficiálně založena v listopadu
1993. Já jsem do ní okamžitě vstoupil a stal se tak jejím 11. členem.
Časopis APMR byl do té doby občasníkem, který vycházel jednou až dvakrát ročně. Kromě toho byli členové obesíláni plátkem
"Info", které plnilo funkci aktuálního zpravodaje o dění ve společnosti. Sloučením těchto dvou tiskovin vznikl časopis
Trifid, který vycházel 4 x ročně.
Od roku 1996 se však chod Darwiniany začal zadrhávat a postupem času byl již tak neuspokojivý, že mě odradil od
jakékoliv spolupráce s tímto spolkem. Od roku 1997 jsem byl tedy pouze pasivním členem.
V roce 2000 jsem začal studovat biologii na PřF UK v Praze. Praha byla tenkrát koordinačním centrem Darwiniany
a tak jsem oslovil tehdejší správní radu s nabídkou své pomoci. První skutek, který z tohoto kontaktu vzešel byla
moje přednáška o křížencích špirlic na setkání členů Darwiniany v BZ Liberec. Této přednášce přihlížel i
RNDr. M. Studnička. Pana ředitele jsem svým výkladem patrně zaujal, což vyústilo v naše vzájemné seznámení a další
spolupráci která trvá dodnes. Této spolupráce si mimořádně vážím z mnoha důvodů. Kromě toho, že jsem od pana Studničky
získal mnoho fantastických rostlin mě těší že i já mám co nabídnout a nejsem tak jeden ze škemralů, jakých má před
svojí kanceláří jistě mnoho.
Ale zpět k Darwinianě… Když jsem byl konečně fyzicky přítomen v Praze, chtěl jsem se pokusit přiložit svoji ruku k dílu
a pomoci tak vylepšit chod společnosti. Začal jsem docházet na organizační schůzky. Musím přiznat,
že jsem se nestačil divit, jak Darwiniana funguje a že při takovém uspořádání vůbec funguje.
V roce 2001 jsem, byl zvolen za člena správní rady. Zlepšit chod Darwiniany se však nedařilo z mnoha důvodů.
Zcela objektivně se dá říci, že na vině byly systémové chyby a neochota jednotlivých členů správní rady
podřídit vlastní zájmy a postoje potřebám společnosti. Takový stav musel nutně vést k rozpadu, který nastal na přelomu
roku 2001 a 2002.
Provizorního vedení Darwiniany jsme se ujali já a Zdeněk Žáček, někdejší prezident společnosti.
Společně jsme vytyčili jasné cíle, pojmenovali problémy se kterými se společnost potýká a vyrazili do boje
za záchranu Darwiniany. Urychleně jsme svolali valnou hromadu na duben 2002, kde se volilo nové představenstvo.
Zdeněk Žáček se stal prezidentem, já viceprezidentem.
Teprve díky úzké spolupráci se Zdeňkem Žáčkem se konečně začalo dařit. Bohužel naše úspěchy nebyly
natolik zásadní, jak jsme si přáli. Více než budování společnosti jsme se museli potýkat s ostentativními
a často trapnými postoji některých lidí. Činili jsme tak v dobrém úmyslu zachovat demokratický duch společnosti.
Bohužel se nám to vymstilo a poslední kapkou byl krach Třeboňského setkání v roce 2003.
I toto jsme se Zdeňkem ustáli a naopak jsme získali řadu mimořádně ochotných a bezelstných
spolupracovníků. (Jana a Michal Rubešovi, Leoš Bártík, RNDr. Richard Pichl, Josef Malínský, Miloš Šula, Bc. Josef Mazurek,
Ing. Vladimír Sedláček, RNDr. Lubomír Daněk, Prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc. a další.) Teprve díky příkladné spolupráci všech se začalo opravdu dařit. Všem, kteří se podíleli na renesanci Darwiniany proto patří nejen můj dík.
Zpět ale k historii mé sbírky. A proč jsem se vůbec odklonil k historii Darwiniany?
Chtěl jsem poukázat na skutečnost že sbírka vznikala v mnohostranné spolupráci s touto společností.
Ještě před několika lety má sbírka čítala několik druhů rosnatek a dnes v pozici aktivního člena fungující
Darwiniany mám tolik kontaktů v ČR i v zahraničí že téměř jakýkoliv druh MR je pro mě dosažitelný.
A je jen na vás, nakolik mě budete následovat a nakolik se chopíte možností,
které Darwiniana v současné době poskytuje pěstitelům a všem kteří se o nevšední rostliny zajímají.