Hlavní stránka Prodej rostlin - eshop Návody na pěstování To nejlepší ze sbírky Info o sbírce Info o webu Facebook
English Fotografie a popisy Poradna Šlechtitelské novinky Obchodní spolupráce Výstavy Výzkum
Fotografie a popisy rostlin > Tučnice (Pinguicula) > Pinguicula calderoniae

Pinguicula calderoniae


Třpytivé listy rostlin P. calderoniae na
vrcholu růstové sezóny.


Zimní cibulky P. calderoniae
vyjmuté ze pěstebního substrátu.
Skutečná velikost 5 - 7 mm.

       
       Tučnice Pinguicula calderoniae je endemitem několika horských vrcholů v měxických státech Queretaro a San Louis Potosí. Osidluje pukliny ve vápencových sklalách na horní hranici mlžného lesa. Druh je nápadný předenším svými dlouhými listy, které se na slunci zbarvují do červena až červenofialova a navíc se při přímém osvitu neuvěřitelně krásně třpytí. Rovněž květy mají mezi tučnicemi nezvykle reflexní odstín růžové barvy, kterým zjevně lákají opylovače i v často mlžném prostředí.

       Pinguicula calderoniae mi naprosto učarovala, když jsem uviděl fotografie pořízené mezinárodní výpravou pěstitelů masožravých rostlin, které se účastnili i čeští sběratelé. Abych tento dojem alespoň částečně zprostředkoval, můžete navštívit tento odkaz www.pinguicula.org a posuňte stránku zcela dolu.

       Pinguicula calderoniae je bohužel druh jehož pěstování není snadné. Zkušení sběratelé tučnic by možná nesouhlasili, ale v tom je ten háček... Pinguicula calderoniae vyžaduje v podstatě stejné podmínky jako jiné cibulkaté nebo striktně zatahující tučnice jako např. P. heterophylla, P. medusina, P. macrophylla nebo P. gypsicola. Tedy správně vyladěné slunné stanoviště v létě, dobrý propustný substrát a v zimě chladné a suché zimování. V porovnání s výše uvedenými druhy se však u P. calderoniae přidává ještě několik drobných komplikací. V první řadě se jedná o druh rostoucí ve vysokých nadmořských výškách (2200 - 2300 m.n.m.). Rostliny proto nemají rády vysoké teploty v létě. I mírné přehřátí se projevuje předčasným zatahováním do zimních cibulek a tím pádem výrazným omezením meziročního přírůstku. Druhá a podle mě největší nepříjemnost tohoto druhu je celkově krátké vegetační období tj. pouhých 4 - 5 měsíců. Zbytek roku rostlina nehybně přečkává v podobě zimní cibulky. Je proto třeba mít podmínky pro pěstování této tučnice skutečně skvěle vyladěné, aby během velmi krátké doby dokázala rostlina zesílit a vytvořit kýžený růstový pokrok dříve než opět zatáhne na období sucha (zimy). Třetí komplikace se týká množení. Rozmnožovat lze pouze z lístků zimní cibulky. Ta se však skládá z mnohem menšího počtu lístků než je tomu u P. heterophylla, P. medusina nebo u zimních růžic P. gypsicola. Zatímco jarním řízkováním P. gypsicola můžeme získat klidně 100 malých rostlinek, u P. heterophylla 20 až 40 pak u P. calderoniae jsme rádi za 5 - 10. Z tohoto důvodu patří P. calderoniae stále mezi velké sběratelské rarity a pokud je kdekoliv a to i v zahraničí nabízena pak je pořizovací cena vždy poměrně vysoká v porovnání s jinými druhy mexických tučnic které se snadněji pěstují a afektivněji množí.

       

Kvetoucí rostlina na začátku léta.
Vyforografováno na evropské výstavě
masožravých rostlin v Bonnu.
Vypěstoval Peter Habarth.
       

Detaily třpytících se listů P.calderoniae.

       
       

Detaily třpytících se listů P.calderoniae.

       
               

Zimní cibulky dospělých rostlin
téměř ukryté pod povrchem substrátu.
Skutečná velikosti cibulek 10 - 12 mm.