Mucholapka podivná (Dionaea muscipula)

       Klon mucholapky podivné s označením VČS je pravděpodobně nejlepším z naší sbírkové řady "Velké Červené pasti". Tuto řadu jsme ve sbírce zavedli v roce 2000, kdy byla vznikající sbírka mucholapek roztříděna do určitých skupin podle vzhledu. V řadě matečných klonů které jsme označili "VČ-" pro nadprůměrně velké a červené pasti jsem písmeno "S" rezervoval pro rostlinu, která byla během předešlých sezón jednoduše "Super".
       Mucholapka "VČS" se během léta, tedy v hlavní růstové sezóně vyznačuje přisedlou růžicí s velmi zkrácenými řapíky. Naopak samotné pasti jsou relativně velké (kolem 4 cm), uvnitř temně rudé. Listová růžice je tak opticky tvořena pouze velkými rudými pastmi a působí atraktivně jako "absolutní masožravka".

       Tato mimořádně nápadná rostlina však měla i pozoruhodnou historii. Vznikla z našich výsevů v druhé polovině devadesátých let. Kdy přesně byla vybrána si již nepamatujeme, protože v té době jsme ještě nevedli o jednotlivých rostlinách přesné záznamy jako nyní. Odhaduji však, že pochází z let 1996-1998. V roce 2000, kdy byla definitivně zavedena do sbírky pod svým kódem se tedy jednalo minimálně o dvouletou rostlinu. Zatímco ostatní mucholapky se po odkvětu rozdělí do trsů, VČS zůstávala tvrdohlavě jednotlivá. Bez ohledu na to zda jsme ji nechali vykvést, či nikoliv, ať dostala jakkoliv velký květináč, nedonutili jsme ji spontánně se rozdělit. Existence jediného exempláře je samozřejmě vždy riskantní. V roce 2007 jsme proto provedli alespoň kontrolované křížení s další naprosto unikátní mucholapkou "Dentate Traps A" s cílem udržet genetický materiál "VČS" pro všechny případy. Z tohoto výsevu pochopitelně vzniklo několik dalších výstavních klonů. V roce 2009, mi však se samotnou VČS došla trpělivost. Rostlinu jsem převezl na Moravu, do Horákova, kde jsme v té době začínali také pěstovat masožravé rostliny a velmi se jim tam dařilo. Po dvou měsících se u nejstarší části oddenku objevila malá odnož. Tu jsem oddělil, dva měsíce zapěstoval ve stejných podmínkách a poté zavezl zpět do Chomutova, aby byl unikátní klon uchováván na dvou nezávislých místech. V případě tak kvalitní rostliny je bezpečnost nadevše. V roce 2010 jsem moravský exemplář podrobil řízkování, díky čemuž jsem získal celkem 4 rostliny. Od roku 2011, tedy minimálně po 13 letech pěstování můžeme tuto rostlinu konečně nabídnout dalším zájemcům.
       Ačkoliv cesta k namnožení tohoto špičkového klonu byla značně zdlouhavá, nesnižuje to dle mého názoru vitalitu klonu VČS. Díky své historii je zřejmé, že jediný exemplář této rostliny nebyl po dobu 10-12 let vážněji napaden hnilobou ani žádným jiným houbovým neduhem a ani jiné fytopatologické problémy nebyly zaznamenány. Rostlina tvoří průměrné množství semen, která jsou dobře klíčivá. Pouze vegetativní množení, které zaručuje uchování unikátních vlastností klonu je poněkud méně efektivní než u jiných mucholapek.

O úroveň výš...

Na hlavní stránku...